Unreal Mailman - SVĚT CO SE NÁS TÝKÁ***

2026.01.25.-TŘI ROKY PO KOVIDU (PARLAMENT ČR) DÍL 3.

TŘI ROKY PO KOVIDU... SETKÁNÍ ODBORNÍKŮ NA PŮDĚ PARLAMENTU ČR. DÍL 5.

TŘI ROKY PO KOVIDU... SETKÁNÍ ODBORNÍKŮ NA PŮDĚ PARLAMENTU ČR. DÍL 4

TŘI ROKY OD KOVIDU... SETKÁNÍ ODBORNÍKŮ NA PŮDĚ PARLAMENTU ČR... DÍL.1

TŘI ROKY PO KOVIDU... SETKÁNÍ ODBORNÍKŮ NA PŮDĚ PARLAMENTU ČR DÍL. 2

* Tak pojďme si ještě zopakovat, co se teď stane, když ho potkáme podruhé. Můžeme nákazu prožívat i hůř než poprvé? Je to podobné jako s jinou virozou, někdy máte rýmu větší a zlobí vás celý týden, jindy je za tři dny pryč. Záleží to na množství viru, který se vám dostane do těla, a na čase, než se vaše imunitní paměť vyburcuje k akci. Někdy to může i chvilku trvat, záleží na momentálním zdravotním stavu, ale třeba i na aktuálním stresu a tak dále. Takže pokud se virus v těle stihne namnožit, může třeba trvat i nějaký čas než se ho zbavíte, ale imunitní paměť tam je a to je důležité. Rozhodně tělo zareaguje dříve a účinněji než při primární infekci. * Řekněme si ještě něco o kolektivní imunitě. Jak chápat tento pojem ve vztahu k SARS-CoV-2? Tu “klasickou” kolektivní imunitu, “model spalničky”, na jakou jsme původně tak trochu spoléhali, asi vytvořit nepůjde. Virus nás sice možná nebude při opakovaném setkávání ohrožovat na životě, ale bude se nám zkoušet v těle množit, a to znamená, že se skrze nás může šířit do okolí. Tím pádem můžeme být nakažliví pro slabší jedince. Nejspíš se z něj stane lidský koronavirus číslo pět. Nesmíme zapomínat, že jediným rozdílem mezi SARS Cov-2 a "starými“ lidskými koronaviry může být právě jeho novost. Průběh epidemie tomu odpovídá. Děti jsou od narození připravené skoro na všechny možné mikrobiální struktury a to hlavně tvorbou T buněčné odpovědi. Pokud není nový patogen rozený zabiják, který má vybavení manipulovat s imunitou tak, že přestává být účinná, jako například pravé neštovice, tak ho dětský organismus zkrotí a bude držet na uzdě. Pravděpodobně se ho tělo úplně zbaví, jenže on mezitím přeskočil dál a tak populací koluje, vrací se a bude kolovat stále. Nežijeme v bezmikrobním světě, svět je nebezpečné místo a pandemie vždy byly. Jen jsme zřejmě nabyli dojmu, že už máme přírodu pod kontrolou. Koronaviry moc nemutují a to, že se stále vrací, je možná důvodem, že mohutná paměťová imunita proti nim netrvá příliš dlouho. Ale to nevadí, protože neustálé vystavování viru ji vždycky znovu probudí a tak tady spolu s koronaviry existujeme bez vážných příhod. Opakovaně nakažení lidé už také nebudou tak nebezpeční pro své okolí, protože virová nálož - tedy množství viru, které nakažený člověk chrlí do okolí - už při druhé, třetí, čtvrté infekci nebude tak vysoké, aby to většinu lidi s horší imunitou ohrožovalo na životě. A další argument pro to, že se spolu sžijeme, je, že starým lidem nevadí ty "staré“ typy, mají proti nim imunitu vybudovanou v mládí. Buněčnou i protilátkovou, vždyť s nimi žili po desetiletí. _____________________ Odkaz na rozhovor pro Reflex s Čestmírem Strakatým: https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/104028/imunolog-v-tele-mame-klice-nici-covid-i-rakovinu-a-muzou-za-smrtnost-viru-protilatky-nejsou-ukazatel-nemoci.html ____________________ Jsme ROZALIO - rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu očkování, z.s. Zprostředkováváme informace o možnostech očkování s důrazem na minimalizaci rizik. Pomáháme rodičům zorientovat se v jejich právech a povinnostech ohledně očkování. Prosazujeme změny v české legislativě, tak aby reflektovala současné potřeby společnosti a zároveň respektovala svobody a práva občanů. Jsme s vámi již od roku 2007.

* No počkejte, to mi ale nedává smysl. Vy jste přece říkal, že s těmi běžnými slizničními viry si tělo, poté co si jednou nastaví obranné mechanismy, poradí už vždycky. Tak proč by zrovna Sars Cov 2 měl být výjimkou? Protože s běžnými slizničními viry se potkáváte každý rok a někdy i vícekrát. Na ty tělo zapomenout nemůže. Někdy se s nimi tělo vypořádá a vy si toho ani nevšimnete, jindy trochu onemocníte a je to otrava, ale to je vše. S koronavirem SARS-CoV-2 by to časem asi dopadlo stejně. Ale pokud se před ním schováte a půl roku nebo rok na něj nenarazíte, tak to pak při dalším setkání možná bude jako poprvé. To může být klidně evoluční věc. Pokud je tělo zvyklé, že se s viry typu koronavirus opakovaně potkává, pak je zbytečné, aby si je ukládalo do nějaké dlouhodobé paměti, kam si třeba ukládá spalničky nebo příušnice. To jsou choroby, které z nějakého důvodu, si po prodělání pamatuje doživotně. Zatímco slizniční viry ... * Zatímco slizniční viry jsou uložené jenom v operační paměti nikoliv na harddisku. Musím říct, že po tomhle už mi model Tchajwan či Nový Zéland nepřijde úplně ideální. Dokonce mě napadá další otázka - zabíjely by nás časem i ty ostatní koronaviry nebo třeba rhinoviry, kdybychom si odvykli je potkávat? Je to možné, ale to se nestane. Jsou naší součástí. * Tak co se teď dá dělat? Doplňte si třeba železo. Lymfocyty, které jsou zodpovědné za specifickou imunitu, se musejí ohromně namnožit. A železo je k množení buněk nezbytné. To je známá věc. Ale pozor - železem se lze i předávkovat, proto vždy konzultujte s ošetřujícím lékařem.Ale jinak teď už asi nejde dělat nic moc. My rozhodně musíme snížit tu obrovskou virovou nálož, která tady kolem nás je. O tom není vůbec sporu. A pro ohroženou populaci potřebujeme vakcínu. To je taky bez diskuse. My jsme možná mohli něco dělat na jaře. Já jsem navrhoval, abychom mladé a zdravé lidi vystavili cíleně malým dávkám viru a následně je poslali do karantény, aby si na virus zvykli, ale současně aby ho nemohli v době, kdy jsou nakaženi, chrlit do okolí. To je ale politická věc a k nějakému řízenému promoření nebyla vůle. * To mi připomíná, že imunolog profesor Thon mi na otázku, zda se hodlá sám očkovat, odpověděl, že už to nepotřebuje, protože se cíleně a opakovaně setkával s malou dávkou viru a umožnil tak organismu vytvořit si imunitní paměť. “Vlastně jsem to u sebe provedl obdobně jako Louis Pasteur před přibližně sto padesáti lety, neboť nejlepší vakcína, pokud nemáte k dispozici komerční očkovací látku, je malé opakované množství daného replikace schopného antigenu, v tomto případě 'živého' viru,” řekl mi doslova. Je to to, co jste měl na mysli i vy, když jste navrhoval cíleně "promořit" mladou populaci? Ano, přesně. * A je to etické? Tak místo toho řízeného promoření, které by se u mladých lidí odehrálo v přísné karanténě, se tady odehrálo promoření zcela divoké. Takže mladí lidé se nákaze stejně vystavili sami, zejména na konci prázdnin na těch slučovacích vysokoškolských pobytech a odtud virus vesele roznesli dál, takže teď jsme tam, kde jsme. Tohle se zkrátka nemělo stát. * Pokud by se mladí lidé řízeně nakazili malou dávkou viru a pak se izolovali, jak se navrhoval, znamenalo by to, že by se toho viru dnes nebylo kolem nás tolik? Jinými slovy, dostali bychom touto cestou pod kontrolu i tu takzvanou virovou nálož? Určitě by se snížil počet hostitelů a i když se imunní člověk může nakazit a virus se v něm bude po velmi krátkou dobu množit, nikdy nebude tak infekční, jako když je tzv. imunitně naivní, tedy žádnou specifickou imunitu proti danému viru nemá. * A teď už by řízené promoření nemělo smysl? Já osobně bych možná ještě dnes raději dostala do těla řízeně malou dávku viru, než zrovna teď, když jsou přeplněné nemocnice, napoprvé riskovala náhodnou vysokou dávku. Já jsem totiž s virem podle všeho ještě nepotkala. To si jenom myslíte (smích), Ne, vážně, já myslím, že teď už opravdu řízené promořování smysl nemá, protože většina z nás už ten virus zná.

Ano, takové riziko tady určitě je. Pokud díky vakcíně zabráníme viru se šířit, může se SARS-CoV-2 pokusit ten její mechanismus obejít. Tím by se vakcína stala neúčinnou. V populaci se pak začne šířit jiná mutace. Ta může být třeba i silnější, tedy víc zabijácká, anebo ne. To nejde předem odhadovat. Prostě jakýkoli náš útok může u viru vyvolat reakci. I tuto možnost je třeba vést v patrnosti. Naštěstí SARS-CoV-2 nemutuje příliš, on má tendenci se neustále vracet do té původní verze, do toho “továrního nastavení” jak se někdy říká, což je taky zajímavá vlastnost, protože to stojí ten virus hodně energie. Mají to na starosti speciální geny a ty si musí virus udržovat - to je energeticky náročné, ale zřejmě je to pro něj výhodné. Ale pokud by se ocitl pod selekčním tlakem, nevíme jak by zareagoval. * Co je pro něj ve srovnání s jinými viry tou největší výhodou? On má jednu zásadní vlastnost, kvůli které se nám zřejmě nepodaří se ho zbavit, a to tu, že se šíří ještě dřív, než jeho nositel začne mít jakékoliv příznaky. V tom se liší třeba od eboly, kterou zastavit lze, protože ve chvíli, kdy začne člověk napadený ebolou vylučovat vir do okolí, je už v takovém stavu, že nemůže chodit. To u koronaviru neplatí, ten virus se evidentně "rozhodl“, že tady s námi, stejně jako příbuzenstvo, už zůstane a my si to musíme nejdříve připustit a potom hledat nějaká řešení, jak koexistovat. * Jako první mě laicky napadá, že by možná nebylo špatné vědět, zda mám díky svižné T - buněčné odpovědi šanci se viru ubránit rovnou v té první linii. Dá se zjistit, zda mám v krvi připravené ty správné klíče? Před infekcí se to zjistit nedá, alespoň o tom nevím. Dá se však předpokládat, že pokud nemáte podraženou imunitu a nejste senior v pokročilém věku, klíč se najde. Pokud jste však už infekci prodělala, třeba i bezpříznakově nebo jen s velmi mírnými příznaky, a vytvořila se vám buněčná imunita, pak přítomnost paměťových T buněk určitě zjistit lze. Takový test je levný, i když trochu pracný. Vezmete krevní vzorek, centrifugací ve zkumavce z něj tu část, která obsahuje T buňky, oddělíte a necháte je reagovat s virem. Ideálně s živým, protože tam je ta reakce nejbouřlivější. To ale není úplně bezpečné. Můžete ho proto předem zneškodnit ultrafialovým zářením, anebo nahradit jen kouskem jeho bílkoviny, takzvaným antigenem. A pak už můžete pozorovat množení buněk s tím správným klíčem i pod mikroskopem, kde se tvoří doslova takové chuchvalce, což je signál, že T lymfocyty reagují na nebezpečí a množí se. Existují i další (a rychlejší) způsoby, jak tuto aktivaci zjistit. Už o tom byly publikovány práce ve významných časopisech a, pokud vím, i u nás se takovýto test provádí, ale ve velmi malém měřítku. * Takže dřív, než se případně nechám očkovat, můžu si touto cestou zjistit, zda to vůbec potřebuji? Budete to ještě před případnou vakcinací chtít vědět vy sám? Ano, ač jsem solidární s dědečky a babičkami, nenechám se očkovat dokud nebudu mít jistotu, že jsem imunitně naivní, tedy že nemám funkční buněčnou obranu. Pokud zjistím, že dobrou buněčnou imunitu nemám, pak se naočkovat dám. * Proč se takový test vlastně běžně nedělá? Testuje se aktivní přítomnost viru, testují se protilátky, ale T lymfocyty se běžně v krvi nehledají - proč? Nabízel jsem ho neúspěšně na jaře laboratořím i krizovému štábu. Buď to nepochopili nebo nechtěli pochopit. Už o tom ale existují první publikace v uznávaných časopisech a i u nás první laboratoře už s něčím podobným začaly. Pozdě, ale přece. Takže brzy snad budeme vědět o promořenosti reálná data. * My už jsme si řekli, že protilátky si tělo - pokud se s virem nesetkává - zbytečně nedrží a neschovává si je. Řekli jsme také, že to nevadí, protože T lymfocyty mají taky paměť. Vydrží nám alespoň tato paměť navždy? Jinými slovy, pokud jednou Covid 19 prodělám, můžu se spolehnout na to, že se mi ty báječné chuchvalce v krvi, které jste před chvíli popisoval, budou při setkání s virem tvořit už vždycky? To zatím nevíme.

Proto spousta lidí s žádnými nebo jen mírnými projevy protilátky mít nebude a proto protilátky u lidí, kteří je mají, časem vymizí, protože nejsou zapotřebí. Ale paměť T i B buněk po určitou dobu zůstane. Ono to ale není buď anebo - tyto dvě imunitní odpovědi fungují ruku v ruce, organismus s nimi pracuje, jak potřebuje. Třeba - pokud se s virem potkáváte opakovaně - časem B buněčná odpověď také přijde a tělo se tak připraví na období stáří, když už T buněčná imunita nefunguje tak dobře. * O tom, jak dlouhá ta paměť může být, také ještě budeme mluvit, ale řekněte mi - vy jste se v minulosti zabýval ve výzkumech právě T a B buněčnou odpovědí. Můžete popsat, čeho se vaše bádání týkalo? Já jsem na konci 90. let a i krátce po roce 2000 spolupracoval při výzkumu T buněčné a protilátkové imunitní odpovědi u PRV (neuropatologický herpes virus prasat) a částečně i PRRS (virus prasečího respiračního a reprodukčního onemocnění). V laboratořích, kde jsme pracovali na vlivu tzv. značených vakcín, byly prováděny i pokusy, při kterých byl nejdříve dvěma skupinám prasat podán oslabený virus - tedy vakcína - a následně byla infikována divokým kmenem viru. A ukázalo se, že ta prasata, která díky svým genetickým předpokladům na vakcinu zareagovala převážně T-buněčnou imunitou, si následně velmi dobře poradila i s divokým virem. Zatímco ta prasata, která neměla úplně správně vyvinutou T buněčnou imunitu a měla vyšší koncentrace neutralizujících protilátek, následnou infekci divokým virem snášela mnohem hůř. Závěry byly, že protilátková imunita, která se nastavila během vakcinace, oslabila vznik T buněčné imunity, která byla pro účinnou reakci rozhodující. * Pak se ale nemůžu nezeptat. Pokud máme mladého člověka, který má správně vyvinutou T buněčnou imunitu a my mu přesto píchneme vakcínu, která u něj vyvolá bouřlivou tvorbu protilátek, vyburcujeme mu tedy druhou linii obrany, i když on by se v pohodě ubránil tou první. Nemůžeme mu tím jeho imunitu nějak “rozhodit”? To je rozhodně velmi zajímavá otázka, ale bohužel to já nevím. Neznám bližší výsledky studií nových vakcín, ale samozřejmě různé případné nežádané reakce, to je to, co se v nich zkoumá. Proto ty studie trvají tak dlouho a dělají se na tolika dobrovolnících. Jisté je, že vakcíny jsou většinou konstruovány tak, aby vyvolávaly protilátkovou odpověď. Je to mnohem jednodušší, než se snažit aktivovat T-buňky. Dráždit T hada bosou nohou totiž není legrace a daleko víc tam hrozí, že by se to mohlo zvrtnout. * Některé nové vakcíny kombinují složky koronaviru SARS-CoV-2 a adenovirů, které vyvolávají jiná respirační a gastrointestinální onemocnění. Firma Astra Zeneca k tomu účelu používá údajně adenovirus nikoli lidský, ale šimpanzí. Proč tak složitě? Nestačila by klasická vakcína, tedy oslabený nebo usmrcený virus SARS-CoV-2? Klasická vakcína bude vždy vyvolávat nižší a méně přirozenou imunitní odpověď než virus sám. Takže se hledá způsob, jak tu reakci zesílit, ale zároveň organismus neohrozit. Jde samozřejmě hlavně o tu protilátkovou odpověď, kterou potřebujeme vyvolat zejména u starších lidí. A tento způsob zjevně míří k tomuto cíli. Vy musíte ten organismus lidově řečeno tak trochu naštvat, aby se vám dostalo té správné odpovědi. Nositel Nobelovy ceny za imunologii Peter Doherty v ČT řekl, že vakcíny by doporučil hlavně seniorům a ohroženým skupinám, protože případný přínos rozhodně převáží nad potenciálními riziky. Dodal ale také, že mladí lidé a děti, u kterých je pravděpodobné, že samotnou nemoc zvládnou, by - cituji - “neměli očkování riskovat, dokud nebudeme vědět, že ta vakcína je opravdu bezpečná.” Je vidět, že Nobelovky, na rozdíl od Bílých Lvů, se nerozdávají jen tak kamarádům. * I když se vakcínu podaří včas vyrobit - vše je snad na dobré cestě - je tady ještě jedno riziko, které možná stojí za zmínku: Pokud by se lidstvo snažilo plošným očkováním viru zabránit v šíření, může virus zareagovat mutacemi.

Vy dostanete „rýmu“, ale klíč na rýmu už váš organismus zná a jen si najde svůj zámek. Problém je v tom, že SARS-CoV-2 je novinka. Pro dítě to problém není, protože si nový klíč vygeneruje v brzlíku. Staří lidé ale nemají pořád nové klíče, protože brzlík už pracuje méně nebo vůbec ne. Někdy se ale může stát, že v takovém případě mohou zaskočit klíče proti jiným koronavirům, které organismus potkal už dříve. * Ale jisté to není... Dá se obecně říct, že starším lidem už chybí ta rozsáhlá prvotní T buněčná odpověď. T buněčná imunita je opravdu tou odpovědí primární, uvědomme si že 70 procent lymfocytů jsou T buňky. A pokud nemáme k dispozici ty správné T buňky, o tuto první reakci jsme ochuzeni. Virus získává čas a proniká ze sliznic hlouběji do organismu. Pořád samozřejmě není vše ztraceno, následuje další fáze obrany a tady se teprve dostáváme k protilátkám. Nastavení systémové - celoorganismové - protilátkové imunitní odpovědi ale trvá déle. Dřív než se stihne zaktivovat, virus může stihnout napadnout orgány a pak už se jen hraje o čas. * K tomu se ještě dostaneme, ale řekněte mi, proč vlastně brzlík u starších lidí nefunguje a postupně odchází? V kolika letech se to děje? Je to hodně individuální, má se za to, že okolo 40-50 let brzlík odchází úplně. Imunita starších lidí je prostě “zestárlá”. Je to speciální vědecký obor, kterému se říká imunosenescence a ten se snaží objasnit, proč je to u starých lidí tak, jak to je. Existuje několik hypotéz. Od těch úplně pragmatických - tedy, že starý člověk už na tomto světě z biologického hlediska “splnil svoji roli” anebo je to možná i z “úsporných” důvodů. Organismus jakoby věděl, že je jen malá pravděpodobnost, že ho na tomto světě ještě něco překvapí. Všechno, co za svůj život mohl potkat, už potkal, tudíž nemá smysl plýtvat energií na produkci stále nových klíčů. Evoluce ale zřejmě nepočítala s globalizací. * Ale ani mladí lidé nejsou vždy po setkání s koronavirem ušetřeni problémů. Je to tím, že jejich imunitní systém je možná až příliš “divoký”? U mladších lidí někdy může dojít k reakci, které se říká cytokinová bouře, ta vzniká právě u lidí, kteří mají příliš "dobrou“ T buněčnou imunitu. Když jsme mluvili o tom, že organismus okamžitě nelítostně zabíjí vše cizí - ono to zas tak okamžitě není. K dispozici je celá řada kontrolních mechanismů, kterými se organismus ještě ujišťuje - hlavně při tom prvním setkání - že nejde proti vlastním buňkám, protože když se jednou rozhodne, pak už není návratu. A někdy právě tyto kontrolní mechanismy mohou selhat a to pak může vést k situacím, že organismus je ničen vlastním imunitním systémem. * Vraťme se tedy ještě k protilátkám, tedy k takzvané B buněčné - protilátkové imunitní odpovědi. To je ta druhá linie obrany, která se aktivuje až tehdy, když ta první není dost rychlá nebo úplně selhává. Jak ta funguje? Druhou součástí adaptivní (učenlivé, přizpůsobivé) imunity obratlovců jsou protilátky, které pracují jiným způsobem i když také na principu zámek a klíč. Jsou vylučovány B buňkami do krve, kde kolují jako rozpustný materiál a obalují struktury, proti nimž byly vyrobeny. Obalené struktury potom nemohou působit jako jed a viry se nemohou vázat na buňky hostitele. Kromě toho takto obalené struktury tělo pozná a specializované buňky je pohltí a rozbijí. * Někteří lidé, kteří prodělali Covid 19, jsou zklamaní, když pak zjistí, že jejich tělo si protilátky nevytvořilo. Ale pokud tomu správně rozumím, znamená to pravý opak. Jejich tělo se ubránilo už v první bitvě a do té druhé už ani nemuselo jít. Takže jejich imunita vlastně funguje bezvadně? Ano, proti některým virům jsou účinnější T buňky, proti jiným B buňky. U SARS-CoV-2 zřejmě platí, že pokud zafungují již při útoku na povrch těla T buňky, nedojde k žádným nebo jen mírným projevům a protilátek není třeba. Alespoň ne těch, které kolují v krvi. Jen když se virus dostane pod povrch, pokusí se ho tělo zastavit protilátkami.

A to jsou právě slizniční viry – koronaviry jsou jejich typickým reprezentantem. Jde o takové ty běžné virózy, které se vám zastaví jen na sliznici, tam vás chvilku trápí, než si s nimi vaše tělo poradí, protože ví, jak na ně. Ovšem pro dítě, které se s nimi setkává poprvé, by znamenaly obrovské nebezpečí. Jejich tělo proto musí mít mechanismy, aby se je dokázalo zneškodnit. * Můžete ty mechanismy popsat? Tyto mechanismy jsou založeny na principu T - buněčné imunity, která je při kontrole virové infekce v mnoha případech důležitější než imunita protilátková a přesto se o ní v souvislosti s SARS-CoV-2 téměř nemluví. Jde o T - lymfocyty, které pro představu přirovnávám ke klíčům, jež kontrolují jakési pomyslné zámky na každé buňce v lidském těle, a když najdou zámek, který do těla nepatří, ihned ho zlikvidují. Každá buňka lidského těla má na svém povrchu jakési držáky, které ukazují imunitnímu systému úlomky bílkovin, které jsou uvnitř buňky vyráběny. Každá kombinace držáku a daného úlomku je jedinečná a můžeme si ji představit jako jakýsi zámek. Protože držáků má každý člověk několik druhů a rozmanitost úlomků je obrovská, mají tělní buňky na svém povrchu obrovské množství jedinečných zámků. Tělem neustále obíhají miliardy tzv. T lymfocytů, které na svém povrchu nesou klíče, kterými se pokoušejí rozeznat svůj zámek. Důležité je, že všechny klíče na každém jednotlivém T lymfocytu jsou stejné, ale dva různé T lymfocyty se většinou svým typem klíče liší. V důsledku jsou všechny zámky na všech buňkách neustále kontrolovány armádou T lymfocytů. Když k rozeznání dojde, T lymfocyt cílovou buňku zabije, začne se množit a jeho potomstvo dále zabijí všechny tělní buňky nesoucí onen konkrétní zámek. A nyní se musíme ptát, jak je možné, že tato tzv. T buněčná imunita zabíjí jen buňky napadené virem, případně rakovinu. Vtip je v tom, že T lymfocyty získávají své klíče celkem náhodným přeskupením genů v brzlíku (lat. thymus, odtud T lymfocyty) a přitom je prováděna dvojí kontrola. Pokud se ukáže, že klíč nebude schopný rozeznat držáky vašeho těla, vyvíjející se T lymfocyt spáchá sebevraždu, protože by byl k ničemu. V následné fázi kontroly se spoléhá na to, že v brzlíku nejsou buňky rakovinné ani napadené virem a všechny T buňky, jejichž klíče tady zapadnou, spáchají sebevraždu také, protože by po opuštění brzlíku rozpoznávaly zámky s vlastními úlomky a zabíjely zdravé buňky, čemuž se říká autoimunita. Takto tělo vyhodí 95 % vytvořeného repertoáru klíčů. Do organismu se dostanou jen T lymfocyty, jejichž klíče sice umí poznat vlastní držáky, ale ne ve spojení s úlomky svých vlastních bílkovin. No a už je jasné, že klíč T buňky kolující v těle může rozpoznat jen vlastní držák s cizím úlomkem, tedy například virovým nebo mutovaným vlastním (rakovina). Některé mutované nebo virem napadené buňky nemají na svém povrchu zámky a T buněčná imunita je tedy slepá. U nádoru je to nejspíš náhoda, ale některé viry to umí udělat na svou obranu. Jenže tělem kolují také tzv. NK (natural killer) buňky, které zabíjejí buňky bez zámků. Prostě se předpokládá, že to, co nemá vůbec žádné zámky anebo jich má málo, je nebezpečné. Nakonec tedy buňky, které na povrchu vypadají zdravě, přežívají, a buňky nesoucí cizí zámky (své držáky a cizí úlomky) a buňky nenesoucí nic jsou zabity. Tím končí množení nádoru a šíření viru. * A co se s pak těmi klíči děje, když už je nepřítele zneškodněn? Nechá si je můj organismus na příště? Když to všechno pozabíjejí, většina buněk nesoucích klíče je zlikvidována, už nejsou zapotřebí. Jenže, a to je strašně důležité, část z nich pokračuje v obíhání tělem a taky si sednou do speciálních oblastí v uzlinách, slezině a jinde, odkud se občas zvednou a projedou si tělo, jestli náhodou... A tomu se říká imunitní paměť. Když se virus znovu objeví, okamžitě se zalarmují, začnou se rychle množit... a zbytek už znáte. Pokud se s takovým slizničním virem potkáváte pravidelně, což se vám samozřejmě stane každý rok nejpozději na podzim, virus už vás neohrozí. A to dokonce ani tehdy, když už brzlík ve vyšším věku nefunguje tak svižně.

Zdroj: ROZALIO.CZ https://www.facebook.com/share/p/1Ax9SUEqYv/ Během vánočních svátků uveřejnila Angelika Bazalová na svých FB stránkách "památný", pět let starý rozhovor s imunologem RNDr. JIŘÍM ŠINKOROU Ph.D. Připadalo nám škoda sdílet ho v hektické době oslav a návštěv, kdy většina z nás byla utopená v záplavě vanilkových rohlíčků, svařáku a roztrhaného vánočního balicího papíru a na "vědu" nebyla kapacita ;-) Teď už je klidněji, tak pojďme na to - částečně je to sice o covidu, který už máme za sebou, ale především pan doktor vysvětluje - lidsky a srozumitelně, abychom to pochopili i my laici - jak vlastně naše imunita funguje. A to platí stále. A v dnešní době je možná ještě důležitější tyto věci znát - tak, abychom se sami mohli zodpovědně rozhodnout, jak své zdraví chránit. Děkujeme oběma za vynikající rozhovor a na konci připojujeme ještě odkaz na interview s panem doktorem z Reflexu (témata se částečně překrývají). _____________________ “Prosím tě, nemohl bys sepsat něco o fungování imunitního systému, tak aby tomu lidi rozuměli?”, požádal kdosi jednoho dne Jiřího Šinkoru. Vystudovaný fyzik a doktor imunologie v jedné osobě ještě ten večer sednul a sepsal svoje povídání “O zámcích a klíčích.” Odezva, která následovala, ho šokovala. Z jeho FB statusu se stal doslova virál, který sdílely stovky lidí. “Asi tady osvěta opravdu chybí ,” usmívá se ještě dnes. “Odevšad se na nás sice valí informace o pandemii, ale o tom, jak funguje naše tělo, toho většina lidí ví žalostně málo. A tak se pokouším tu díru vyplnit.” Pokud chcete vědět, proč v těle nemáte protilátky, i když jste byli nemocní, zda je to dobře nebo špatně, jestli se máte bát vakcín a proč tady s námi virus už zřejmě navždy zůstane, pak čtěte dál. * Na sociálních sítích jste zmínil, že Covid 19 už prodělalo mnohem víc lidí, než by se z oficiálních čísel mohlo zdát. Pokud bychom ovšem měli soudit podle prováděných testů protilátek, pak dojdeme k tomu, že se s virem potkalo možná 10 procent Čechů. A to vskutku není mnoho. To je proto, že cirkulující krevní protilátky nejsou jediným ukazatelem promořenosti populace. Vy se s virem můžete potkat, můžete dokonce i onemocnět a nemusíte si vůbec vytvořit protilátky a pokud si je vytvoříte, mohou vám zase krátce poté vymizet. Pokud tedy vzorek vaší krve neobsahuje protilátky, nelze z toho automaticky usoudit, že jste se virem ještě nepotkala. Důležité ale je, že i když krevní protilátky nemáte, vaše tělo se při dalším setkání s virem bude umět bránit. * Někdy si ale organismus protilátky proti SARS-CoV-2 vytvoří. Proč si je pak neschová navždy? Nebylo by to jistější? Tělo není nafukovací a koronavirus není to jediné, co ho ohrožuje. Takže, co zrovna nepotřebuje, toho se časem zbaví, ale v kostní dřeni, uzlinách a slezině si uloží paměť a když na to přijde, tak ta paměť může reagovat neuvěřitelně rychle. Pro představu, když se organismus s nepřítelem potkává poprvé, může mu reakce trvat třeba i týden. Tělo musí nejdříve všechno zkontrolovat, aby nedošlo k omylu. Ale sekundární odpověď, když už tělo reaguje na známé nebezpečí, trvá den, dva. A tahle paměť vám zůstává bez ohledu na koncentraci krevních protilátek. Organismus navíc hledá vždycky ten nejefektivnější způsob obrany a to nemusí být vždycky protilátková odpověď. A domnívám se se, že v případě koronavirů, včetně SARS-CoV-2, se tělo - zejména mladých lidí - často ubrání i bez nich. * Čím to je, že rozdíl v reakci na coronavirus u starých a mladých lidí je tak propastný? Malé děti mají narozdíl od starých lidí velmi dobře připravený systém, jak okamžitě zlikvidovat vše, co je neznámé a potenciálně nebezpečné. Asi musíme začít už příchodem na svět, kdy dítě vchází do úplně nového prostředí. Částečně je na ně připraveno. Má totiž mateřské protilátky. Ty ale nefungují na všechno, jsou namířené jen spíš proti systémovým nebezpečím, nikoliv proti tomu, co dovnitř do těla matek většinou neproniká.

https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/usa-chystaji-zasadni-zmenu-mene-vakcin-a-vice-rozhodovani-u-lekaru/?fbclid=IwdGRjcAO7BAFjbGNrA7sDwGV4dG4DYWVtAjExAHNydGMGYXBwX2lkDDM1MDY4NTUzMTcyOAABHpV99gcDez_5kQdEnYO7oVTrY7SHYfjElR5nDwP1H3Ahbc17cdmEmpg69rk5_aem_FAqm0MG4OTbfoFoqiYskKQ

SANTA KLAUS SCHWAB - SMĚS VÁNOČNÍCH PÍSNÍ...

PŘEVZATO: Kolik lékařů najde odvahu jako MUDr. Anna Urbanová??? K rukám prezidenta ČLK MUDr.Kubka: Vážený pane prezidente, jsem zděšena, že ČLK nereflektuje, ba přímo ignoruje zprávy z celého světa o následcích očkování "vakcínami" na C19. Nelze přehlédnout případy nadúmrtí ze všech možných příčin. Podle SPC vakcín - neexistuje orgán, který by "ušel pozornosti" tzv.vakcíny, od toho se pak odvíjí množství patologických stavů- náhlá úmrtí na kardiovaskulární dg, turbo-rakoviny, autoimunní choroby, neurologické stavy vč dříve vzácné ALS, předčasné porody, potraty,.. Náhlá úmrtí sportovců: za 38 let od r.1966 bylo nahlášeno 1100 náhlých úmrtí sportovců, za 2 roky od zahájení očkování na C19 /a že právě sportovci museli být naočkováni, aby byli připuštěni ke sportu/ jich bylo přes 2000!!! Součet nežádoucích účinků všech aplikovaných vakcín za desítky let nedá dohromady počet podezření na nežádoucí účinky vakcín na C19 za pár let od r. 2021. Toto lze doložit množstvím studií z celého světa. Očkování dětí od 6 měsíců věku a těhotných považuji za totální mengelismus- ze statistik vyplývá / a opět i studií/ , že děti a mladiství nejsou covidem ohrožená populace, zatímco netušíme, co s nimi udělá "vakcína". A dlouhodobé následky neznáme. Odtajněné materiály fy Pfizer svědčí o neseriózností celého experimentu C19/viz prohraný soud v jednom z amerických států/, dále množství podaných žalob, dříve nevídaných, na podporovatele/vynucovatele očkování. Že právě očkovaní mohou C19 šířit-to už je známá věc-lze doložit i prohlášením zástupkyně fy Pfizer v EP. Důrazně PROTESTUJI proti této aktivitě ČLK , která tímto postojem dává najevo totální neznalost celé situace. A já se jako lékař nehodlám podílet na genocidní aktivitě. Zcela se opomíjí antivirové aktivity /vit.D,C,nespecifická antivirotika, Ivermectin,.../ a za jediné východisko se považuje právě očkování. Kdykoliv jsem ochotná se podílet na diskuzi na toto téma, ale diskuzím se viditelně lékařská veřejnost vyhýbá. A pořady TV typu "Máte slovo" je showbyznys-ne seriozní odborná diskuze. Mohu se jen domnívat, jakou motivaci má jak Vakcinologická společnost v čele s prof.Chlíbkem, tak i ČLK k tomu, aby propagovala očkování na C19. Zdravím a jsem kdykoliv k dispozici k případné diskuzi. A.Urbanová, pediatr Přeštice

„Technologie se stává docela šílenou. Výzkumníci z Pensylvánské a Michiganské univerzity vytvořili nejmenší plně programovatelné autonomní roboty na světě. Mikroskopické plavecké stroje dokáží nezávisle vnímat a reagovat na své okolí, fungují měsíce a stojí jen halíř za kus.“ „Každý robot, sotva viditelný pouhým okem, měří asi 200 x 300 x 50 mikrometrů, což je menší než zrnko soli. Roboti, kteří fungují v měřítku mnoha biologických mikroorganismů, by mohli posunout medicínu vpřed monitorováním zdraví jednotlivých buněk a výrobu tím, že pomohou konstruovat mikroskopická zařízení. Roboti, poháněni světlem, nesou mikroskopické počítače a lze je naprogramovat tak, aby se pohybovali ve složitých vzorcích, snímali lokální teploty a podle toho upravovali své dráhy.“ Příspěvek od @theartificialintelligence Když vidíte takovouto technologii, mikroskopické stroje, které dokáží vnímat, reagovat a fungovat autonomně měsíce, přirozeně to vyvolává větší otázky. To, co nám je veřejně ukazováno, je vždy špičkou ledovce, obvykle zarámovanou kolem medicíny nebo výroby. Historie ukazuje, že průlomy se zřídka omezují na jedno použití, zejména pokud se týkají dohledu, interakce s prostředím nebo biologických systémů. Jakmile technologie dosáhne měřítka menšího než zrnko soli, stane se pro každodenní lidské vědomí prakticky neviditelnou a to samo o sobě změní celou diskusi o dohledu a souhlasu. Je tedy rozumné se ptát, ne na závěr, ale na otázku, do jaké míry lze podobné technologie již nasadit mimo kontrolované laboratorní prostředí. Pokud lze materiály upravit tak, aby přetrvávaly, reagovaly a interagovaly na mikroskopické úrovni, vzduch, voda a půda se stanou potenciálními cestami pro jejich šíření, ať už úmyslnými nebo náhodnými. Tyto otázky nekladu ze strachu, ale jednoduše jako součást informovanosti v době, kdy se inovace rozvíjejí rychleji než veřejná diskuse, regulace nebo transparentnost. Pohled vzhůru a kritické myšlení nikdy nebyly tak důležité! #umělá inteligence #robot #medicína #nanoboti #počítače Zdroj https://www.facebook.com/share/p/17bxK7XE3j/

LÉKAŘI KONEČNĚ NAŠLI ZPŮSOB JAK 100% ZJISTIT SOUVISLOST ZDRAVOTNÍCH POTÍŽÍ, ČI DOKONCE SMRTI, S PŘEDCHOZÍM OČKOVÁNÍM mRNA "VAKCÍNOU".... zdroj: https://youtu.be/uA1SCyb6ezs?si=In5pLKAALPgWefow

SVĚTOVÁ DATA ÚMRTNOSTI UKAZUJÍ, ŽE ŽÁDNÝ KOVID NEZABÍJEL. PRUDKÝ NÁRŮST ÚMRTNOSTI PŘIŠEL AŽ S POČÁTKEM OČKOVÁNÍ...

ILUSTRAČNÍ OBRÁZEK K PŘEDCHOZÍMU PŘÍSPĚVKU