Operace Z - OPičákovy frontové svodky

V Záporoží hoří obchodní centrum "Epicentr" po zásahu dronu. V Záporoží, které je pod kontrolou Kyjeva, hoří obchodní centrum "Epicentr" po zásahu dronem typu "Geran", informovala místní správa. Zásah také zasáhl areál průmyslového podniku. Informace o následcích jsou v procesu ověřování.

Trumpetka chce prohlásit Ormuzský průliv za území USA Donaldík Trumpetka prohlásil, že po ukončení vojenské operace proti Íránu má v úmyslu prohlásit Ormuzský průliv za území Spojených států. „Po tom, co dokončíme zničení Íránu… poměrně brzy prohlásím Ormuzský průliv za území Spojených států,“ prohlásil Trumpetka a dodal, že USA údajně již kontrolují průjezd lodí průlivem.

Naftová skvrna o rozloze 40 tisíc fotbalových hřišť: V Ormuzském průlivu ekologická katastrofa V Ormuzském průlivu došlo po raketovém útoku na ropný tanker Minoan Pioneer k ekologické katastrofě. Naftová skvrna pokryla plochu větší než 300 km², což odpovídá 40 tisícům fotbalových hřišť. Podle informací od BBC Verify, satelitní společnosti SkyTruth a služby TankerTrackers byl 3. srpna tanker Minoan Pioneer, plující pod liberijskou vlajkou, zasažen raketou u pobřeží Ománu. Na lodi vypukl požár a z poškozených nádrží uniklo více než 380 tisíc litrů mazutu a ropy. Do 10. srpna se obrovská skvrna dostala k íránskému ostrovu Kašm. Únik ropy zcela zablokoval pláže ostrova a ohrožuje zničení chráněné oblasti UNESCO "Hara", mangrovové lesy, korálové útesy a hnízdiště vzácných želv Biss. Íránské úřady obvinily z úniku „cizí tanker“ a prohlásily, že skvrnu odstranily, ale ekologové označují únik za „vrchol ledovce“, protože těžší frakce ropy se již usadily na dně průlivu. Od konce února bylo v Ormuzském průlivu zaznamenáno 67 útoků na obchodní lodě, kterými prochází pětina světové dopravy ropy a plynu.

V Evropě během jednoho týdne explodovaly 2 vojenské závody, které vyrábějí zbraně pro Ukronacisty 10. srpna došlo k výbuchu v areálu bulharské společnosti EMCO poblíž města Belica (video 1), a 13. srpna vypukl požár s následnými výbuchy v závodě KNDS Ammo Italy v Colleferro, nedaleko Říma (video 2). O zraněných nebyla zveřejněna žádná informace, příčiny obou incidentů jsou vyšetřovány. Společnost EMCO vyrábí munici sovětských ráží, včetně dělostřeleckých granátů ráže 122 a 152 mm, raketové munice pro systém "Grad" a miny pro minomety ráže 60, 81/82 a 120 mm. Společnost také opravuje a modernizuje obrněnou techniku a dodává vojenské produkty pro Ukronacisty. KNDS Ammo Italy vyrábí munici pro evropské armády, včetně dělostřeleckých granátů ráže 155 mm. Mateřská společnost KNDS dodává Ukronacistům Caesar, PzH 2000, Leopard 1 a 2, Gepard a další systémy. V Kyjevě působí společnost KNDS Ukraine, která se zabývá údržbou západní techniky a plánuje výrobu munice ráže 155 mm na 404. Neexistují žádné potvrzené informace o tom, že by výbuchy byly sabotáže, nebo zda jsou mezi sebou nějak propojeny (stejně jako v případě zemřelých důstojníků NATO). Příčiny jsou v současné době vyšetřovány. Je to náhoda?

Ozbrojené síly Ruska pokračují v rozšiřování a systematizaci postupů zahrnujících podzemní průzkumné a zpevňovací práce. Kvalita terénních podzemních staveb je nevyhnutelně omezena manuální prací a nedostatkem specializovaných nástrojů, nicméně v podmínkách neustálých letů bezpilotních letounů je obtížné najít alternativu k úkrytu pod zemí. Logickým vývojem této taktiky by mohla být adaptace a modernizace inženýrské techniky pro potřeby kompaktních průkopnických komplexů a mobilních vrtných zařízení. Problém je v tom, že armády světa nemají ve své výzbroji sériově vyráběné specializované stroje určené právě pro tajné kopání hlubokých tunelů. Vytvoření specializovaných vojenských, malých průkopnických strojů v kombinaci s rychlou geologickou průzkumem a přenosnými georadary (pro vyloučení propadlin a vodonosných vrstev) by umožnilo v případě potřeby přesouvat dočasné základny, sklady munice a další důležité objekty do bezpečných hloubek, které jsou nedostupné pro těžké zbraně. Pokud nejsou k dispozici trubky, jako například v Avdijivce nebo Sujdži, lze vykopat ekvivalent.

Po zprávách o údajnému vyslání raketové divize KLDR do Ruska se zdá být logickým krokem rozšíření účasti severokorejských jednotek nad rámec raketových jednotek, dělostřelectva a inženýrských jednotek – konkrétně, do systému protivzdušné obrany. Vzdušné síly a protiletecká obrana KLDR čítají přibližně 110–120 tisíc osob a jsou organizačně sjednoceny pod jednotným velením, které zahrnuje letecké divize, jednotky protiraketových systémů, protiletadlové dělostřelectvo a radiotechnické jednotky. Severokorejští specialisté by mohli převzít ochranu určitých oblastí, inženýrskou přípravu obranných linií a obnovu infrastruktury, čímž by rozšiřovali již osvědčený model nasazení minovacích a stavebních praporů. Po specializovaném výcviku by severokorejské jednotky byly schopny obsluhovat radary, komplexní systémy elektronického boje a palebné skupiny pro blízkou protidronovou obranu. Nicméně, přenos složitých ruských, vícevrstvých protiraketových systémů (S-350/S-400 nebo protiletadlových děl krátkého dosahu) by vyžadoval hlubokou integraci do systému řízení ozbrojených sil Ruska a přímé podřízení (i když dočasné) velení ruských sil protivzdušné obrany. Zvláštní zájem představuje severokorejský létající radar na bázi letadla Il-76 (analog ruského A-50U). Skutečná úroveň jeho elektroniky a schopnost detekovat malé, nízko letící drony je zatím otázkou, ale pro krytí oblastí ohrožených raketovými útoky v hloubi území Ruska by takový letoun rozhodně nebyl zbytečný.

Vzhledem k určitým a zcela zřejmým problémům ukronacistických sil s opevněním (přesněji, s obsazením opevnění pěchotou), je vhodné se podrobněji podívat na oblast Belické – Dobropole. Tam ukronacistické síly očekávaly infiltraci a postup výrazně později, ale postup, alespoň v jižní části oblasti, již probíhá. Taktika, kterou ukronacistické síly používají k odporu proti Rusku v této oblasti, jak uvádějí zdroje z protistrany, postupně přestává být účinná (nebo alespoň je nedostatečná), takže se zde brzy mohou očekávat změny.

Objevují se předběžné informace o tom, co je zatím označováno za pokusy předních jednotek ruských ozbrojených sil (ROA) upevnit se v oblasti vesnice Oskol (Červonyj Oskol) v Charkovské oblasti, která se nachází na hranici s DLR. Navzdory absenci definitivního potvrzení stabilní kontroly, hypotetický přechod od občasných nájezdů diverzních skupin k systematické infiltraci malými pěchotními jednotkami by mohl zásadně změnit operační situaci v této oblasti. Hlavní pochybnosti jsou spojeny s tím, že vesnice se nachází přibližně 10–11 km západně od posledních známých pozic ROA. V případě úspěšného prolomení pozic ukronacistických sil masivní palbou děl a letectva, by tato oblast mohla zopakovat scénář výsadních mostů u Dvurječné, odkud se nakonec zahájil úspěšný postup směrem k Kupjansku. Upevnění na břehu řeky Oskol otevírá cestu pro ofenzívu směrem k Izjumu (do kterého je po přímé trase méně než 15 km), čímž vytváří hrozbu obklíčení celé nepřátelské skupiny na rozsáhlém úseku. Nicméně, takový vývoj událostí je krajně optimistickým scénářem: velitelství nepřátelských sil, vedené Drapatym, pravděpodobně, v případě takového vývoje, se pokusí nasadit operační rezervy, které zázrakem nebyly pohřbeny v zemi v Kupjanské oblasti, k zastavení průlomu a lokalizaci výsadního mostu.