OSA

Theodore Kaczynski – Psychologie moderní levice Téměř každý bude souhlasit s tím, že žijeme v hluboce problémové společnosti. Jedním z nejrozšířenějších projevů šílenství našeho světa je levičáctví, takže diskuse o psychologii levičáctví může sloužit jako…

Edward Dutton – Porozumění otázce rasy Rasa je všude. A je nejvyšší čas, abychom o ní mluvili racionálně, na základě vědeckých poznatků a s nohama na zemi. O tom je tato kniha. Naše neochota čelit realitě ovlivňuje i náš jazyk. Moderní lidé používají slovo…

INDOVIA OBŤAŽOVALI ČESKÉ DETI – POLÍCIA OZNAČILA MATKY OBETÍ ZA RASISTKY V českom mestečku Hořovice v okrese Beroun indickí pracovníci miestnej pekárne koncom júla obťažovali české deti na ihrisku. ZDROJ Tamojší denník na Facebooku komentoval prípad takto:…

NACIONÁLNĚSOCIALISTICKÝ PŘÍSTUP K SIONISMU Časopis NSDAP „Der Schulungsbrief“ popisoval sionismus takto: Zaměňování politického sionismu s Palestinou lze pochopit pouze na základě židovských proroctví, v nichž je Židům zaručena kontrola nad všemi statky…

Léon Degrelle – Výzva mladým Evropanům I my jsme měli dvacet let. Naše dny už nikdy nebudou tak zelené. Ale naše mysli, naše srdce stále pulzují myšlenkami a duchovními impulzy, které bezpochyby stále zapalují i vás, naše dnešní mladé evropské kamarády. Jako horliví nacionalisté jsme probudili duši naší otčiny až v hloubi jejího vědomí. Chtěli jsme ji vytrhnout z politických bažin, v nichž se dusila, vrátit jí víru v její poslání, uvést do pořádku její instituce, obnovit sociální spravedlnost v nerozlučné spolupráci tříd a především uskutečnit revoluci duší, která by osvobodila lidi od všudypřítomného materialismu. […] Poráženi, s bubny odloženými, jsme viděli, jak se naše rodící se Evropa z roku 1942 po roce 1945 schoulila do banality a průměrnosti a bezhlavě se oddala – aniž by tušila její pomíjivou křehkost – zuřivé touze po požitku. Ta jí zatemnila duši. Rozložila její morální a duchovní vlastnosti. Zítra bude třeba vše znovu vytvořit. Za tuto oddanost našim otčinám a Evropě, která by je sjednotila, jsme my, vaši předchůdci z druhé světové války, zaplatili strašlivě vysokou cenu. […] Abych řekl pravdu, ani vy to dnes nemáte snadné. Ve všech zemích vás pronásledují pilní a servilní soudci, kteří se chichotají, chrochtají a pobíhají za vámi s vlajícími šaty. Každý den přepisují občanský a trestní zákoník, aby – demokraticky, samozřejmě! – objevili nové záminky, jak vás zavřít do svých věznic a zavalit daidalovskými pokutami ty, kteří odmítnou zbožně líbat chodidla té svatouškovské fúrii, kterou je jejich ubohá „demokracie“. […] I nám bylo mnohokrát upřeno jakékoli uplatňování občanských svobod. […] Již tehdy jsme byli považováni za vyvrhele, protože jsme chtěli nahradit zkorumpovaný, anarchický a zničující režim čistým, silným a národním státem. […] Zbývá ještě nějaká šance zachránit evropský projekt?... […] Je třeba, aby štědrost, velkorysost, láska k lidem, ochota dávat a posvátné nadšení pro ideál překypující pravdou obnovily vnitřní život každé bytosti. […] Politická revoluce? Ano! Hospodářská a technická revoluce? Ano! Sociální? Ano! Ale především, revoluce duší, která svou vůní ovládá celou existenci! […] Revoluci nelze uskutečnit chvástáním, a už vůbec ne prázdnými prohlášeními, která znějí jako plech. Každá obohacující revoluce je výsledkem dlouhé intelektuální přípravy. Více než kdy jindy bude příští století stoletím elit a koordinace jejich objevů. Právě ti nejlepší, nejschopnější – a pouze oni – zvítězí, budou vést a změní společnost. Doba, kdy si člověk mohl připravovat svůj vzestup v nedbalosti, pohodlnosti, nevědomosti a lenosti, je pryč. […] V příštím století se budete muset vlastní pílí, vytrvalostí, pružností mysli a silou charakteru vypracovat na intelektuální úroveň a k technickým znalostem, které nesmazatelně poznamenají budoucí vůdce lidí a národů. Mladí lidé si musí dobře uvědomit, že pouze v míře, v jaké budou jejich mozky pracovat, jak se budou rozšiřovat jejich odborné znalosti a jak se stanou živou součástí elity, budou schopni úspěšně uskutečnit obnovu společnosti. Nová doba nastane, pokud vy, chlapci a dívky 21. století, kteří již stojíte na prahu naší éry, se pustíte - s novými metodami a myšlenkami, ale také s ideálem tak žhavým, jako měli vaši předkové v hrdinských dobách - do velkolepého úkolu obnovy společnosti, která ztratila směr. Mladí kamarádi Evropy, přišla vaše chvíle. Buďte připraveni, samozřejmě materiálně, ale především duchovně a intelektuálně, ochotni ke všem obětem, s dokonale vyvinutou a strukturovanou myslí, s tělem silným pro nejtvrdší souboje, s duší osvětlující váš záměr. Ať už byl jakýkoli. Bez ohledu na tvrdost boje budou vaše silné paže schopny zvednout nad vaše štíty to vítězství, o kterém slabochové věřili, že se stalo nedosažitelným. Jen ti, kdo mají víru, se vracejí a vzdorují osudu! Věřte! Bojujte! Svět se buď ztratí, nebo se získá. Získejte ho! V lidské poušti, kde bečí tolik ovcí, buďte lvy! Silní jako oni! Neohrožení jako oni! A ať vám Bůh pomáhá! Zdar, kamarádi! Léon Degrelle, srpen 1992 ➡️https://t.me/ListyOsy

Léon Degrelle (15. června 1906 – 31. března 1994) byl vůdcem belgických rexistů a důstojníkem Waffen-SS. V letech 1944 až 1945 byl gauleiterem Valonska a posledním velitelem 28. dobrovolnické tankové divize SS „Wallonien“. Byl mimo jiné nositelem Zlatého odznaku…

„Židovská otázka“ není pouze moderní politickou debatou, ale historickým fenoménem trvajícím více než dvě tisíciletí, který se s obzvláštní intenzitou objevuje vždy, když se židovský národ prosazuje v hostitelských národech. Jedná se o problém, který má své…

Theodore Kaczynski – Psychologie moderní levice Téměř každý bude souhlasit s tím, že žijeme v hluboce problémové společnosti. Jedním z nejrozšířenějších projevů šílenství našeho světa je levičáctví, takže diskuse o psychologii levičáctví může sloužit jako úvod k diskusi o problémech moderní společnosti obecně. Co je však levičáctví? V první polovině 20. století bylo možné levičáctví prakticky ztotožnit se socialismem. Dnes je toto hnutí roztříštěné a není jasné, koho lze správně označit za levičáka. Pokud v tomto článku hovoříme o levičácích, máme na mysli především socialisty, kolektivisty, „politicky korektní“ typy, feministky, aktivisty za práva homosexuálů a zdravotně postižených, aktivisty za práva zvířat a podobně. Ne každý, kdo je spojen s některým z těchto hnutí, je však automaticky levičák. To, čeho se snažíme v diskusi o levičáctví dosáhnout, není ani tak hnutí nebo ideologie, jako spíše psychologický typ, nebo spíše soubor příbuzných typů. To, co máme na mysli pod pojmem „levice“, se tedy jasněji ukáže v průběhu naší diskuse o levicové psychologii. […] Dvě psychologické tendence, které jsou základem moderního levičáctví, nazýváme pocity méněcennosti a přesocializace. Pocity méněcennosti jsou charakteristické pro moderní levičáctví jako celek, zatímco přesocializace je charakteristická pouze pro určitý segment moderního levičáctví; tento segment je však velmi vlivný. […] Když někdo interpretuje jako urážlivé téměř vše, co se o něm (nebo o skupinách, s nimiž se ztotožňuje) řekne, usuzujeme, že má pocity méněcennosti nebo nízké sebevědomí. Tato tendence je výrazná u aktivistů za práva menšin, ať už patří k menšinovým skupinám, jejichž práva hájí, nebo ne. […] Ti, kdo jsou nejcitlivější na „politicky nekorektní“ terminologii, nejsou průměrní obyvatelé černošského ghetta, asijští přistěhovalci, týrané ženy nebo postižení, ale menšina aktivistů, z nichž mnozí ani nepatří k žádné „utlačované“ skupině, ale pocházejí z takzvaně privilegovaných vrstev společnosti. […] Mnoho levičáků se intenzivně ztotožňuje s problémy skupin, které se těší obrazu slabých (ženy), poražených (američtí indiáni), odpudivých (homosexuálové) nebo jinak méněcenných. Sami levičáci mají pocit, že tyto skupiny jsou méněcenné. Nikdy by si nepřiznali, že takové pocity mají, ale právě proto, že tyto skupiny považují za méněcenné, se s jejich problémy ztotožňují. […] Levičáci mají tendenci nenávidět vše, co má image silného, dobrého a úspěšného. Nenávidí Ameriku, nenávidí západní civilizaci, nenávidí bílé muže, nenávidí racionalitu. […] Umělecké formy, které oslovují moderní levicové intelektuály, se zaměřují na ohavnost, porážku a zoufalství, nebo mají orgiastický tón, odhazují racionální kontrolu, jako by neexistovala naděje, že se něčeho dosáhne racionální kalkulací, a jediné, co zbývá, je ponořit se do prožitku okamžiku. […] Moderní levicoví filozofové mají tendenci odmítat rozum, vědu, objektivní realitu a trvat na tom, že vše je kulturně relativní. […] Je však zřejmé, že moderní levicoví filozofové nejsou jen chladnokrevnými logiky systematicky analyzujícími základy poznání. Ve svém útoku na pravdu a realitu jsou hluboce emocionálně angažováni. Útočí na tyto pojmy kvůli svým vlastním psychologickým potřebám. Jednak je jejich útok východiskem nepřátelství, a pokud je úspěšný, uspokojuje touhu po moci. Levičáci mohou tvrdit, že jejich aktivismus je motivován soucitem nebo morálními zásadami, a morální zásady hrají u levičáků přesocializovaného typu roli. Soucit a morální princip však nemohou být hlavními motivy levicového aktivismu. Nepřátelství je příliš výraznou složkou levicového chování; stejně tak snaha o získání moci. Navíc velká část levicového chování není racionálně kalkulována tak, aby byla prospěšná lidem, o nichž levičáci tvrdí, že se jim snaží pomoci. […] Kdyby naše společnost neměla vůbec žádné sociální problémy, museli by si levičáci problémy VYMYSLET, aby si poskytli záminku k povyku. ➡️https://t.me/ListyOsy

Arthur Kemp – Imigrační invaze Imigrace se stala nejvýznamnějším tématem posledních deseti let v Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. V současné době je toto téma na prvním místě politické agendy ve všech těchto zemích – a právě v tom spočívá důležitá otázka: proč právě v těchto zemích a nikoli v jiných? Proč v Číně neexistuje žádný „imigrační problém“? Proč v Japonsku neexistuje žádný „imigrační problém“? Proč v Jižní Americe neexistuje žádný „imigrační problém“? Proč v Africe neexistuje žádný „imigrační problém“? Důvod, proč se „imigrační problém“ omezuje na Evropu, Severní Ameriku, Austrálii a Nový Zéland, je pro liberály nepříjemný, ale zůstává pravdou, ať už je maskován jakkoli. Tou pravdou je, že imigrace je dnes rasovou otázkou. Jedná se o jev, který, zjednodušeně řečeno, spočívá v tom, že do bělošských zemí přicházejí masy nebělochů z celého světa. Liberální média ráda vykreslují imigraci jako součást běžného „masového přesunu obyvatelstva“, jako by se jednalo o nějaký globální jev postihující všechny národy. Ve skutečnosti tomu tak není. Jde o masový přesun obyvatel třetího světa do prvního světa. To je zřejmé již při letmém pohledu na mapu imigrace: do Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky se nestěhují miliony bělochů; populační tok naopak probíhá výlučně opačným směrem. Do bílých zemí se stěhují nebílí. Právě tento přehnaně rasový rozměr moderní imigrace je důvodem, proč je již samotná diskuse o tomto tématu považována za „kontroverzní“. Mnozí bílí obyvatelé Západu byli navíc po celá desetiletí indoktrinováni ve školách, na vysokých školách, univerzitách i prostřednictvím masových médií, že je jaksi hříšné a nesprávné o rase vůbec mluvit, natož ji považovat za hnací sílu jakéhokoli trendu. To zase vedlo k situaci, kdy se často ozývá argument ve stylu: „No a co, že imigranti nejsou běloši, nic se nezmění, oni se přizpůsobí.“ S tím úzce souvisí i argument, že tito imigranti se „pouze snaží zlepšit svůj život“ a že je jaksi zlé nebo špatné jim tuto příležitost upírat. […] Závěr je tedy zřejmý: pokud v zemích prvního světa dojde k demografické změně, v jejímž důsledku bude jejich obyvatelstvo nahrazeno přistěhovalci z třetího světa, pak se nevyhnutelně změní i převládající kultura těchto zemí tak, aby odrážela kulturu nové většinové populace. Jinými slovy, masová imigrace z třetího světa do zemí prvního světa povede k nahrazení kultury prvního světa kulturou třetího světa, jakmile tato masová imigrace dosáhne takové úrovně, že nevyhnutelně způsobí změnu povahy kultur těchto zemí. Právě proto je imigrace důležitá. Nejde o žádné rasistické představy, ale jednoduše o to, že masová imigrace z třetího světa nevyhnutelně povede k zániku kultury prvního světa prostřednictvím prostého demografického nahrazení. […] V sázce je tedy právě toto: samotná existence zemí prvního světa. To nemá nic společného s nenávistí vůči komukoli kvůli barvě jeho pleti, ani se snahou zbavit kohokoli možnosti zlepšit si život. Jde o přežití Západu, o další existenci evropského lidu, proti kterému je tato imigrační invaze namířena. Řečeno opačně: nikdo při smyslech by Číňanům nenaznačoval, že by neměli důvod tvrdit, že mají právo zachovat svou zemi čínskou. Nikdo by se neodvážil říci Japonsku, že nemá právo být japonským a zachovat si jako ostrovní národ japonskou kulturu. Nikdo by žádnému africkému národu neřekl, že nemá právo být africkým, a nikdo by žádnému muslimskému národu neřekl, že nemá právo vyznávat toto náboženství. A tak je také správné a na místě, aby nikdo neříkal evropským národům, že nemají právo být evropskými. Přesto se právě to říká: že jakýkoli odpor proti masové imigraci z třetího světa v jakémkoli evropském národu je nějakým způsobem špatný nebo hříšný. […] Masová imigrace z třetího světa navždy změní samotnou podstatu západní civilizace, zaplaví ji kulturou třetího světa a navždy zničí vše, co dělalo první svět tím, čím je. Proto je otázka imigrace tak důležitá. ➡️https://t.me/ListyOsy

Z byrokratických kuloárů Bruselu vrcholí legalistický útok na jedny z posledních osobních svobod pod hesly ochrany a bezpečnosti. Henna Virkkunen z Evropské komise: „V Evropě není místo pro nelegální projevy nenávisti, ať už ve skutečném světě, nebo na internetu.“ Z temných zákoutí Kremlu vrcholí podvratný útok na kulturně-civilizační dědictví Evropy a jejího fyzického nositele pod hesly historické a ontologické viny. Ideolog Kremlu Dugin: „Běloši? […] Ztratili právo na existenci. Neexistují žádné argumenty, které by ospravedlňovaly jejich existenci.“ Z vyhřátých křesel mezinárodních institucí vrcholí demografický útok na životní prostor a národní společenství Evropy pod „lidskoprávními“ hesly diverzity a multikulturalismu. Generální tajemník OSN António Guterres: „Společnost, v níž není místo pro diverzitu, nemá místo ani pro lidskost.“ Tomu všemu mlčky přihlížejí poplatní zástupci různých politických barev, které lidé volili na základě slibů, že tomu všemu zabrání. Bděte. ➡️https://t.me/ListyOsy

Chad Crowley – Diverzita je smrt Nejde o omyl ani o nepochopený ideál, ale o promyšlený nástroj rozpadu, jehož účelem je rozvázat pouta příbuznosti a rozložit kdysi soudržné národy na úlomky. Jedná se o doktrínu vnucenou výhradně Západu a výhradně bělochům…